Už z názvu knihy je zřejmé o čem kniha pojednává. Autorem díla je známý český architekt Jiří Boudník, který žije v New Yorku. Jak se sám autor představil na svém blogu „I am a Czech architect living in New York City“. O jeho osudech z onoho inkriminovaného období na podzim 2001 se lze dočíst v jednom z mnoha rozhovorů, které českým médiím poskytl, např. v říjnu 2009 pro Českou televizi.

Ale zpět k audioknize. Celé dílo má 75 kapitol a posluchač u něj stráví přes 11 hod. čistého poslechu. Svůj hlas knize propůjčil herec Pavel Batěk. Stručný životopis si lze přečíst na wikipedii. Režie se ujal Roman Štopa a audioknihu vydalo pro mne do té doby neznámé nakladatelství Tebenas.

Takže úvod máme za sebou, pojďme se pustit do zhodnocení audioknihy a mých dojmů.

Především je perfektní doprovodná hudba. Ono té hudby a různých zvuků je v knize hodně, ale já mám na mysli hned tu úvodní, která celé audioknize dominuje. Je to rychlé, svižné, vyvolávající emoce… Celkově se hudební doprovod k této knize povedl na výbornou. Místy lehce podbarvené tóny připomínající dávnou minulost, či jen tak lehce znějící tóny při přednesu příběhu byly podle mého názoru dobře vybrány.

Co mě však vadilo a to docela hodně, byly různé nesmyslné zvuky z baru, stavebních stojů, požárních houkaček, povykování lidí jako na tržišti apod. Je to dramatizace nebo audiokniha? To že je moderní audiokniha doprovázena na začátku či na konci kapitoly nějakou stylovou a atmosféru umocňující hudbou jsem si zvykl a beru to dnes jako standart každé moderní audioknihy.

Ale aby mě tam kválali lidé v baru, hučeli sirény, povykovali lidé na staveništi apod. na to si prostě nezvyknu. Zde se měl režisér či jiná odpovědná osoba za zvuk, řídit heslem: „Méně je více“. Bohužel mne to rušilo a celou audioknihu to srazilo o stupínek níže.

Autorův přednes:

Když jsem vznesl dotaz na nakladatelství Tebenas, kdo vlastně audioknihu namluvil, napsali mě že Pavel Batěk a že jeho přednes je skvělý. Já tomu z počátku nechtěl moc věřit, protože jsem byl v úvodu poslechu. A co mi opravdu vadilo, bylo neustálé a podle mne zbytečné pauzování po přečtení třeba jen dvou slov. Jakoby se interpret potřeboval nadechnout, anebo měl strach, že by mu uprostřed věty došel dech. Prostě jsem to nepochopil. Jakmile však četl dialogy, byla intepretace plynulá, plná emocí a změn tónu i důrazu na jednotlivé pasáže. Vše jsem vyřešil tak, že jsem si stáhl jinou aplikaci, kde lze zrychlit stopu a bylo po problému.

Co však nelze Pavlu Baťkovi upřít je jeho barva hlasu. Po Jiřím Dvořákovi a Martinu Stránském  je to další TOP interpret, který mne svou barvou hlasu uchvátil. Opravdu se mi to velice dobře poslouchalo a celé audioknize dal jeho hlas ten správný rozměr.

Příběh jako takový:

Asi o této knize bylo hodně napsáno, prodiskutováno a to jak na českých webech, tak určitě i na těch amerických. Já nemůžu hodnotit zda to Jiří Boudník napsal dobře nebo ne. Mohu zde popsat jen své pocity a dojmy jaké ve mně tento příběh zanechal. Před samotným autorem smekám, před jeho odvahou a sílou.

Nicméně příběh jako takový je podle mého ne moc logicky uspořádán a dává to smysl až na konci. Autor se snažil zaznamenat své vzpomínky na tehdejší tragické události. Kniha jako taková je poučná a mě osobně hodně přiblížila historii New Yorku a ostrova Manhattan. Z celé knihy je patrno, že si Jiří Boudník New York a Manhattan zamiloval.

Z obsahu pak jeho “zamilovanost” přímo čiší. Kniha dále pojednává nejen o Manhattanu a New Yorku, ale také o historii mrakodrapů, oceli, osudech jednotlivých budov na ostrově Manhattan aj.

Jedinou kaňkou z celé knihy, je pro mne děj kapitoly 53. Bohužel je to nejdelší kapitola a pouze její začátek a konec s vztahuje k příběhu. Autor se zde sice snažil zachytit osud jednoho z dobrovolníků (jistého Anthonyho), který se také podílel na odklízení trosek WTC, ale mohl myslet i na to, že by si knihu přečetla třeba mládež, pro kterou tahle kapitola rozhodně určena není. (jak vím, mladí lidé hned všechno napodobují, ale tohle rozhodně NE!!!)

Poslouchat jak tam někdo prováděl experimenty s drogami a se sexuchtivými ženami, mne osobně sice nepohoršovalo, ale dalo se to zkrátit nebo popsat jinak. Myslím si, že by to příběh unesl i bez těchto perverzních sexuálních praktik Anthonyho.

Jinak se zde Jiří Boudník snažil zachytit co nejvíce svých osobních zkušeností během 9. měsíců co pracoval na odklízení trosek na „Ground Zeru“. Některé příběhy jsou zajímavé, nicméně si myslím, že si asi autor všechno do detailů nemohl pamatovat a tak některé přiběhy dotvořil. Ať je to tak nebo tak, nebýt té nešťastné kapitoly 53. hodnotil bych po obsahové stránce nejvyšším počtem hvězd. Zajímavý je také rozhovor s Jiřím Boudníkem pro server Technet.

Shrnutí a závěr:

I přes některé drobné výhrady hodnotím tuto audioknihu nadprůměrně. Podle mého je to jedna z mála knih, která je poučná, opírající se o historické prameny a přitom nese v sobě velký potenciál silného příběhu. Vždyť i samotné obálce vévodí mohutná záda jednoho z hlavní aktérů záchranných prací.

Jedná se o hasiče ze zbrojnice číslo 12 na Manhattanu – Tiernacha Cassidyho, který v ten den přišel o pět svých kamarádů a jejich jména nese na svých zádech. Bohužel jsme my audioposluchači ochuzeni o jistě velmi zajímavé a krásné fotografie. Snad by se mohly v budoucnu fotografie objevovat i při hudebních souborech, tak aby si je posluchač mohl kdykoli prohlédnout.