Když se na portále Audiolibrix objevila tahle audiokniha, zajásal jsem radostí. Výborně, říkal jsem si. Skvělý Peter May napsal další dílo na které se budu těšit.

Peter May se přes Ostrov Entry opět vrátil, i když velkým obloukem, k osvědčenému ostrovnímu dramatu, když se tentokrát rozhodl osvětlit temnou stránku skotské minulosti, kde na počátku 19. století došlo k tzv. vyklízení Vysočiny.  A kdo jiný, než nakladatelství OneHotBook  by mělo audioknihu vydat.

Režie této audionahrávky se ujala Jitka Škápíková, která je stálicí tandemu OneHotBook. Na svém kontě má řadu úspěšných audioknih, mimo jiné i trilogii Lewis. No a celou audioknihu načetl, kdo jiný než Jiří Dvořák. Bez jeho hlasu, bych si asi těžko dovedl audioknihu představit. A vskutku to byla opět výborná volba.

Můj dojem z poslechu audioknihy:

Celá nahrávka má 15,5 hodiny. Pominu-li místy až zdlouhavé hudební předěly, může mít text odhadem o hodinu méně. Tolik hudby se podařilo OneHotBook nacpat do celého díla. Upřímně – dlouhou hudbu přeskakuji… asi bych se řídil pravidlem, že méně je více. Ano, hudba je stylová, do příběhu zapadá, ale koho baví poslouchat více než minutový hudební doprovod? Mě teda ne.

Ale jinak nahrávce nelze nic vytknout. OneHotBook si drží svůj vysoký standart, na který jsem si už zvykl.

Kniha mi dala docela zabrat, protože času na poslech bylo málo a někdy jsem se k poslechu nedostal třeba i tři dny a docela mne to štvalo, protože jsem ten zajímavý příběh hltal. Leč k obsahu se vrátím později, abych neprozradil nic z děje předem.

Po doposlouchání nahrávky u mne nezavládly žádné zvláštní emoce, tak jak tomu bylo u trilogie Lewis. Nevím čím to bylo, snad tím, že se dílo až příliš podobalo Skále, ale její velikosti zdaleka nedosahovalo. Snad proto mi to později připadlo jako nedokonalá kopie Skály.

Příběh z retrospektivy byl přece jen silnější a vyvolal ve mně daleko více emocí, než současná, ne příliš zdařilá detektivní zápletka. Leč konec historického dramatu byl podle mne hodně odfláknutý a tak ve mne nevyvolalo toto dílo po jeho konci, žádné zvláštní emoce.

Co se mi nelíbilo:

Je to naprostý „amatérismus“ jakým se, nejen Peter May, ale v drtivé většině všichni spisovatelé, snaží popisovat práce vyšetřovacích policejních týmů, dvojice či jednotlivých detektivů, aniž by si vzali nějakého odborného konzultanta, který dané problematice rozumí. Popisují pak ve svých knihách praktiky a způsoby jakými se vede vyšetřování, provádí expertizní činnosti, konstatují různé právní závěry,  rozhodnutí soudů a jiných orgánů, aniž by měli ověřené jak to v praxi funguje. Zde to bylo naprosto markantní v samotném závěru knihy.

Tuhle odbornou schopnost jsem viděl pouze u slovenského autora – Dominika Dána a je to asi tím, že sám léta pracoval na „mordech“ jako detektiv a ten jediný (z autorů krimi žánru, které jsem poslouchal) umí dokonale popsat atmosféru, tak aby to působilo věrohodným dojmem. U Skály se Peter May soustředil především na příběh hlavního hrdiny. Zde se snažil zase více rozepsat práci vyšetřovatelů policie a po pravdě se mu to vůbec nepodařilo.

Něco málo z příběhu – kdo nechce, nech dál nečte:

Na začátku příběhu je vražda movitého podnikatele na „jistém ostrově Entry“ v Kanadě, který je součástí souostroví Magdaleniny ostrovy a leží v zálivu Svatého Vavřince, který je (podle mapy) vzdálen 1 200 km od Qubécu.  A na toto nehostinné místo je vyslán policejní tým, který má vraždu vyřešit.

Autor si zde pohrál s fantazií čtenářů a i když nám od samého začátku podstrčil jako nevinnou oběť manželku zavražděného, každý hned vytuší, že vdova nebude ten hlavní a jediný podezřelý. No a tak během snahy nastínit práci vyšetřovacího týmu, ale nejenom to, pozorný posluchač objeví  věci, se kterými ho autor do příběhu tak trochu zamotal.

Nejdříve se objeví jistý místní rybář, který měl se zavražděným spor, pak se objeví nikým nespatřen starosta města z blízkého ostrova, pak pomatený muž, který zůstal věkem chlapce atd. Pak je najednou hlavní vyšetřovatel napaden a to tak, že mu šlo o život, ale tím se už nikdo nezabývá a jako by se vlastně nic nestalo…

Nebo jiný rozpor v knize – např. v jedné scéně (krátce před zatčením vdovy) se hlavní hrdina ocitne opět na ostrově a rozpráví s podezřelou, když se tu zničehonic objeví jakýsi pes. Najednou na něj někdo zavolá (vůbec není jasné kdo) pes jde přitom stále s hlavní dvojící aniž by ho kdokoli znovu odvolal, a tajemný hlas muže (který na psa před tím zavolal) je pryč a pak se pes vytratí… Vůbec jsem nepochopil pointu a proč tam vlastně ten pes byl. Původně jsem si myslel, že by mohl něco vyčmuchat, třeba něco zásadního, ale nic prostě vůbec nic se nestalo…

A tak příběh pomalu plyne a je čím dál tím víc zamotanější. Paralelně se tu promítají dva světy – ten minulý a přítomný. V celém příběhu přitom hrají prim deníky předka hlavního hrdiny. Co se však těchto deníků týká je to opřeno také jistou záhadou. Kde nic tu nic najednou se asi v polovině knihy, jako by si autor uvědomil, že čtenářům nevysvětlil původ předkových myšlenek, objasní původ deníků (a jakoby náhodou je to vysvětleno až na lodi při cestě předka do Kanady). To je už ale docela pozdě a je to spíš takové trapné vysvětlení.

Navíc některé události jenž jsou jako že z deníků čerpány, by nemohly být prostě do těchto deníků zaznamenány (vzhledem k událostem které následovaly), takže zde opět autor šlápnul vedle. Dalo by se to např. vysvětlit třeba jako vydání pamětí, až byl předek v Kanadě, to bych pochopil, ale aby si chudý pachtýř, který žil v nějaké chýši vedl deníky do kterých by si zaznamenával události svého života a ty si uchoval až do Kanady… dost přitažené za vlasy. Ale v knize to tak prostě je.

No ale jak už to u příběhů Petera Maya bývá, závěrečného až přehnaně dramatického rozuzlení, se přece jen posluchač dočká. Konec je už takový opět otevřený, takže se určitě můžeme těšit na další pokračování osudů Simeho a Kirsty. Jo, příběh tedy není špatný, ale už to není ono… Dá se to posluchat, dokonce je to lehce nadprůměrné, ale až příliš podobné Skále a tak nelze hodnotit větším počtem hvězdiček.