Evžen Boček – Poslední aristokratka (recenze)
Oceněná kniha, která humorem jen překypuje
Poslední aristokratka byla oceněna cenou Miroslava Švandrlíka jako nejlepší humoristická kniha v roce 2012. Já to však nemohu posoudit, protože jsem ostatní nominované knihy nečetl, ani neposlouchal. Faktem je, že humoru je v této knize až až. Musím však konstatovat, že všeho moc škodí. Ale vezmu to postupně, tak jak jsem se s knihou a zejména jejími hlavními postavami seznamoval.
Pár slov o autorovi….
Hodilo by se ještě napsat něco k autorovi tohoto povedenho díla. Aniž bych to tušil, až během poslechu jsem se dozvěděl, že knihu a její pokračování, napsal kastelán ze zámku, který se nachází v obci Milotice, kde to velmi dobře znám. Jen toho kastelána neznám… Asi to bude tím, že mne památky moc nezajímají, ale líbí se mi krásná zámecká zahrada a přilehlý lesopark včetně zámeckého rybníku, kdy tato místa jsou mnou často vyhledávána, neboť zde s rodinou několikrát ročně zavítám.
Evžen Boček psal knihu několik let, a protože za tu dobu nastřádal spoustu humorných příběhů a zážitků, byly z toho knihy dvě a jak autor přiznal, měl by vyjít i třetí díl a možná i další. Snad se dočkáme pokračování také v audiopodobě. Jako kastelán toho asi hodně zažil, nejen během svých prohlídek, ale také z úst svých kolegů a samotných návštěvníků a tak proč z toho neudělat humorný příběh, který by jemně poodkryl náhled na polistopadovou českou aristokracii.
Celý příběh namluvila Veronika Kubařová a interpretace je prostě výborná. Sama interpretka se svému čtení (resp. humoru který kniha obsahuje) směje a to je dobře, protože to pak přidá víc na autentičnosti.
Seznámení s hlavními postavami příběhu
Než bych se pustil do nějakého hodnocení knihy, zkusil bych představit většinu hlavních hrdinů a pár svých postřehů k nim napsat.
Hraběcí rodina, která pochází z New Yorku se skládá z:
Otce-hraběte Frenka (Františka) Kostky – zpočátku se jevil jako milý, leč naivní chlapík. Časem se z něj vyklubal strýček skrblík, pro korunu by si nechal vrtat koleno. Hlava rodiny, která se snaží všemožným způsobem na něčem vydělat a to i za tu cenu, že je až příliš absurdní. Ke konci knihy mě byl už protivný svým postojem a názory.
Matky-hraběnky Vivien Kostkové – typická „Američanka“, hloupá a naivní paní, neznalá prostředí, dějepisu ani zeměpisu, mluví velmi špatně česky. Nemá nic a hraje si přitom na velkou dámu a dělá ze sebe velkou šlechtičnu. Miluje paranormální jevy, a to se k příběhu docela hodí.
Dcery Marie v pořadí třetí – sympatické mladé slečny, která je v knize jediný normální člověk. Je vtipná, upřímná, pracovitá, rozumná a tím pádem v celém příběhu mě připadala jako velmi křehké stvoření z onoho světa. A podle mého názoru musí být i docela pohledná.
Dále z personálu:
Zahradníka pana Spocka, který je hypochondr každým coulem, dále má fóbii z každé vyrážky na těle, píchnutí mezi lopatkami a úplně největší fóbii má ze svých řídkých vlasů. Stará se sice o zahradní skleník, kde v zimně topí, nicméně hraje víc na klavír, protože jinak je na ostatní práce nepoužitelný budižkničemu.
Kastelána Josefa, který je otravný, neustále podrážděný a líný, typický melancholický introvert. Nemá rád návštěvníky, navíc jim říká „mufloni“, nemá rád změny, jeho nejoblíbenější činností je nic nedělání. Protože byl na hradě kastelánem jeho otec, děda i praděda, je zde trpěným za zásluhy svých předků. Jeho odmítavý, leč humorný postoj vůči všem novinkám na zámku je dobře v příběhu zapracován.
Paní Tiché – kuchařky a hospodyně, která má jednu chybu, a sice si občas přihne víc než je zdrávo a jejím jediným pitím je domácí ořechovka. Ta provází posluchače celý první díl a díky ní se stane také řada komických situací. Když nepije, stará se dobře o kuchyni a hospodářské zvířectvo. A neustále žije vzpomínkou na svatbu Helenky Vondráčkové, která se vdávala právě na zámku Kostka.
Olina a Laďe, vlastním jménem Orlando a Leonardo, jsou to vlastně dva psi – dogy, které si hraběcí rodina odkoupí za poměrně velké peníze od jejich chovatelky, která prý dodávala dogy i knížeti Schwarzenbergovi. Tito dva psi prostě v celém příběhu tropí hlouposti. Bohužel jsou jejich vylomeniny dle mého názoru již přehnané. Přesto mají v příběhu nezastupitelné místo.
Ostatních, neméně důležitých postav:
Milady, najaté manažerky samotným hrabětem, na doporučení spřátelené aristokratické rodiny Launů, kteří obývají zámek Hvězda. Launové se jí potřebovali prostě zbavit. Milada je však rázná a energická žena, která má megalománské plány, přesto se jí podaří dát všechny do latě včetně Josefa i pana Hraběte.
Dr. Bendy, který je rodinou najatý právník z Prahy, a který hraběti půjčil poměrně značný obnos, aby mohl rozjet provoz rodinného sídla. Celkem sympatický a milý člověk (na právníka až nezvykle) a dokonce se z něj nevyklubal v tomto dílu žádný ziskuchtivec. Ochotně rodině Kostkové pomáhá, daruje jim ojeté auto a dokonce jim svěří svou dceru, aby Kostkům na zámku pomohla, a co víc, ještě jim za ni zaplatí. (kdo ví proč….)
Denisky, dcery Dr. Bendy, jenž mě připomíná představitelku stylu EMO. Namalovaná jak strašidlo a všude samý piersing, hloupá naivní mladá dívka, která je typickým rozmazleným frackem, který nic neumí, jen blbě pindá. Nakonec se Marii a Miladě podaří Denisku trochu zkrotit.
Maxe Launa, který je potomek rodiny, která má zanedbatelný podíl na zámku Hvězda a se kterým se mladá Marie III. spřátelí. Max je mladý a také novodobý šlechtic ze spřátelené aristokratické rodiny a mezi Maxem a Marií vznikne docela hezký vztah na dálku.
A co bych ještě k této audio knize napsal…
Protože je celá kniha dosti obsáhla, byla záměrně rozdělena do prozatím dvou částí, kdy druhá se jmenuje Aristokratka ve varu. Kniha není špatná, určitě je téma polistopadové novodobé aristokracie žádoucí a udělat z toho komedii je záslužný počin.
Ale jak jsem psal v úvodu, humor za každou cenu, není také ideální řešení. Spíše by se hodil nějaký příběh, který byl zámeckým humorem jen zlehka protkán. Určitě bych z toho nedělal „trapné gagy“ na jaké jsme zvyklí u amerických komedií.
Prostě pár humorných příběhů ze života kastelána a života na zámku, kterými by se příběh okořenil, (tohle téma je pro drtivou většinu čtenářů neokoukané a ukryto pro rouškou tajemství, tak proč ho neodhalit).
Celkově však knihu hodnotím jako lehce nadprůměrnou, je dobře ozvučena, kdy doprovodná hudba je ušitá na míru a pokud vyjde pokračování v MP3, rozhodně si ho nenechám ujít. Celá kniha není nikterak dlouhá a ten kdo poslouchá rád a často, nebude mít za dva dny co poslouchat. Každopádně ve vás kniha zanechá příjemné pocity.
I když se jedná o fikci a hraběcí sídlo ve skutečnosti neexistuje, přece jen mě Kostka, připomíná podle polohy v knize a názvu, spíše hrad Buchlov. Ovšem zapátráme-li na internetu, zjistíme, že nacista Himmler se zamiloval do hradu Bouzov, kde pobýval a podzemní katakomby by se zase hodily spíše na zámek ve Slavkově u Brna. Ať je to tak nebo tak, zámek Kostka má od káždého něco. 🙂