Po minulotýždňovej recenzii audioknihy Poslední aristokratka vám prinášame zaujímavý rozhovor s Veronikou Kubařovou, ktorá audioknihu nahovorila. Rozhovor, ktorý pripravila Šárka Nováková z vydavateľstva OneHotBook, ktoré Poslednú aristokratku vydalo, prinášame v pôvodnom znení.

Byla to vaše první zkušenost s natáčením audioknihy?
Poslední aristokratka je mou první zkušeností se čtením audioknihy a jsem za ni moc vděčná, protože mě to hrozně bavilo, ale mám také pocit, že jsem se toho hodně naučila. Protože i moji kolegové – a to už mám za sebou několikaletou divadelní praxi – mi řekli, že jsem se zlepšila v mluvě. Že jsem si opravdu vylepšila artikulaci, protože na mikrofon musí být čtenému opravdu dobře rozumnět. Hlasité čtení je vůbec dobrý trénink.

Překvapilo vás při nahrávání něco?
Překvapení pro mě bylo, že zvládnu číst opravdu nejdéle čtyři hodiny. Pak už se mi pletou písmenka, hlas klesá níž… že to nepřetržité čtení, ač s drobnými pauzami, má zkrátka nějakou kapacitu.

Bylo čtení humoristického textu náročnější na to, abyste správně trefila tón, náladu, pointy?
Na začátku nahrávání jsme si s režisérkou Jitkou Škápíkovou popovídaly o tom, jak to cítíme a měla jsem pocit, že humoristické texty se musejí dělat trošku s odstupem a nadsázkou, aby ty pointy vycházely jakoby suše. Člověk se navíc postupně s tím textem určitým způsobem sjednotí a už chytí jeho vlastní rytmus.

Dělala jste si při svém vlastním čtení do textu poznámky?
Ze začátku jsem si dělala poznámky – označovala jsem si přímé řeči barevně, zejména, když jsem měla pocit, že by se to mělo říct jinak než jenom vyprávěním, podtrhávala jsem si a u dlouhých souvětí jsem si dělala šipky, abych věděla, kam dojít a podobně. A časem mě víc těch poznámek zavádělo, než když jsem to četla spatra a přirozeně. Najednou jsem si říkala, proč tady mám vykřičník, když jsem v tu chvíli měla pocit, že pocitově by tam důraz být neměl. Takže jsem to pak nechávala tak půl na půl podle poznámek a podle pocitů.

Jak se vám líbí samotná postava Marie (III.) Kostkové z Kostky?
Líbí se mi, že má smysl pro humor a nadhled nad proběhnuvšími situacemi, že to příliš neprožívá a dokáže se tomu zasmát. Že celou svou rodinu vidí jakoby z ptačí perspektivy, což je strašně příjemné nejen na čtení, ale i do života. Ale baví mě i to, jak je coby Američanka v Čechách z některých věcí trochu vyjukaná, je trošku naivní a některým věcem nerozumí, nebo je teprve poznává.

Jak vás bavilo prostředí, ve kterém se příběh odehrává?
Líbil se mi ten kastelánský vhled do praktických věcí – schválně jsem se na to ještě ptala svého přítele, který dlouhou dobu prováděl na zámcích a hradech, který mi potvrdil, že to tak fakt chodí. Že se občas říká návštěvníkům mufloni, při prohlídkách se ztrácejí nejrůznější předměty a průvodci doufají, že bude pršet a nikdo nepřijde…

Co se vám při natáčení nejvíc líbilo?
Poslední aristokratka mi byla příjemnou, veselou společnicí do sychravých dnů. V poslední době navíc hraji samé náročné a tragické divadelní role: Markétu Lazarovou, Mášu v Turgeněvově Rváči, Honey v Kdo se bojí Virginie Woolfové, Ninu v Čechovově Rackovi… Jako kontrast k těmhle šílejícím a trpícím postavám pro mě byla Aristokratka vyloženě duševním pohlazením a doufám, že taková bude o pro své posluchače. Že udělá radost, zlepší nápadu, potěší a navodí pocit odpočinku. Celé to fakt byla velká radost.