Druhá časť pamätí najzábavnejšieho vikingského hrdinu všetkých čias, rozpráva o jeho dobrodružstvách na mori. Povinný pirátsky výcvik tentoraz obnáša aj stroskotanie a nález prapodivnej truhly, ktorá sa ukáže byť rakvou. S veľkým varovným nápisom. Mohlo by sa v nej skrývať nebezpečenstvo… alebo naopak mapa k pokladu slávneho najkrutejšieho Vikinga, ktorý kedy plával a plienil a prdel po severných vodách.

V pôvodnej verzii prinášame rozhovor s Davidom Novotným, rozprávačom série Škyťák Šelmovská Štika III., ktorý pripravila Šárka Nováková vo vydavateľstve OneHotBook, ktoré audioknihu Jak se stát pirátem vydalo.

Stal jste se „hlasem“ dětské audioknižní řady Škyťák Šelmovská Štika III. a vyprávěl jste už dva její díly Jak vycvičit draka a Jak se stát pirátem. Jaké to bylo?
I tady jsem si to užil a vyblbnul se. Nicméně jsou to příběhy z prostředí drsných Vikingů, takže jsem se vždycky těšil, až bude mluvit hlavní hrdina Škyťák, který se trochu vymyká. Všichni ostatní jsou mužní, chlupatí, zarostlí, uřvaní, samé vousy a přilbice. Jeden mluví hlubokým hlasem, další ještě hlubším a pak nastoupí stvoření, které mluví ještě hlouběji… To pak není úplně jednoduché, sáhnout do takových hlasových hlubin. Naštěstí Škyťák mluví prostě jako já, to jsem si vždycky odpočinul. A má kamaráda Rybinohu, který je taky spíš nepovedený nemotorný Viking, takže si šlape na jazyk a mluví překotně, je to trochu chytrolín. Ale jinak je to pěkná přehlídka.

Na jaké postavy „z přehlídky“ se tedy posluchači mohou těšit?
Na samé postavy s vtipnými jmény. Občas nám v jejich charakterizaci napomáhaly i knižní ilustrace, které ale najdete i v audioknize. Třeba protagonistova soka Šušnibora jsme ztvárnili jako hodně nafoukaného a protože má na obrázku obrovské nosní dírky, tak při hovoru trochu pofrkává. Navíc mluví i draci, což je taky legrace. Třeba dračice Ohnisaň dostala specifický způsob vyjadřování. Draci trochu dodýchávají, jakoby syčí. Postupně mě zkrátka napadalo, jak by která postava mohla mluvit a pak jsme si v konzultaci s režisérkou i zvukařkou říkali, jak to uděláme. Dráček Bezzubka mi nakonec maličko připomínal jednoho skřítka z filmu Ronja, dcera loupežníka. Protože co může z malého bezzubého dráčka vycházet za zvuky? Je to takový rozmazlený tvoreček, často se různě ofrňuje.

A jaké momenty jste si užil?
Že jsem si i zazpíval. Ale to je prostě třeba slyšet…

A už víte, jak vycvičit draka, nebo jak se stát pirátem?
Já to vím, ale prozrazovat nebudu. Dřív pro Vikingy platívalo, že na draka musí ze všech sil řvát. Škyťák to však pochopitelně musí udělat jinak. A s pirátstvím je to podobně, hlavní hrdina má k věci prostě svůj vlastní přístup, dokáže poznat, co je skutečně důležité.

Čtete radši pro dospělé nebo pro děti?
V tomhle nemám žádné preference. Pokaždé je to jiná disciplína. Kdybych měl srovnávat, tak po třech hodinách vyprávění pro děti jsem vyčerpaný stejně jako po třech hodinách četby pro dospělé, ale jinak. Pro děti mě vysílí to, jak měním jednotlivé hlasy, přemýšlím o nich. U audioknihy pro dospělé mě unaví to množství textu, že už dlouho hraju a mluvím. Když čtu pro dospělé, tak vlastně čtu ženě a svým blízkým, a když pro děti, tak vyprávím svým dětem – takže obojí dělám s láskou.