Autorem titulu Hlas Černého hvozdu je Míla Linc. Toto, dalo by se říct povídkové a dle názvu zdající se pokračování románu – Stín Černého hvozdu vydalo opět nakladatelství Straky na vrbě. Ovšem od Stínu Černého hvozdu se tento titul liší nejenom obsahem (jedná se o soubor povídek), ale také osobou narátora, neboť audioknihu nenačetl Jiří Pobuda (na kterého jsem si již zvykl), ale mladý Vojtěch Hamerský. Celá audiokniha zabere posluchači bezmála osm a třičtvrtě hodiny včetně výborné doprovodné hudby, pro mne do této doby zcela neznámé hudební skupiny Peregrin.

Můj dojem z poslechu:

Jak bych to nejlépe vyjádřil, abych nikoho neurazil a přesto byl objektivní. Tak nejdříve k obsahu jednotlivých povídek. Téměř všechny fantasy povídky se točí kolem Černého hvozdu. Bájného a vymyšleného místa někde v neurčité lokalitě v Čechách. Dle popisu by se mohlo jednat klidně i o Šumavské pohoří, ale v podstatě je to jedno kde se konkrétně děj má odehrávat, jelikož se jedná o autorovu fikci. Zato domnělé sídlo hejtmana, který má na starost kupeckou stezku vedoucí kolem Černého hvozdu, Kozí hrádek jsem našel hned na dvou místech v naší zemi. Takže se posluchač musí spokojit s tím, že je vše vymyšleno a není třeba pátrat v historických pramenech kde ležel Černý hvozd a Kozí hrádek. To sráží povídky trochu dolů, protože já miluji příběhy od Vlastimila Vondrušky a ty se z větší části zakládají na skutečných příbězích i historických postavách a místech. Takže máme za sebou úvod co se týká trochu historie a zeměpisu.

Pakliže se ponoříme do poslechu, nemůžeme si nevšimnout zvučného, nicméně velmi mladistvého hlase Vojtěcha Hamerského. Vydavatel ve své upoutávce píše… “ve skvělém podání Vojtěcha Hamerského“. Já bych s tím souhlasil jen z poloviny. Nemám nic proti jeho přednesu nebo hlasu. Celá audiokniha byla načtena bezchybně, artikulace zřetelná a srozumitelná a celkově byla audiokniha zpracována velmi profesionálně i po stránce střihu, režie a hudby. Zde nelze nakladateli opravdu nic vytknout. Ale každý kdo poslouchá audioknihy nějaký ten pátek musí uznat, že to bylo „pouze suché čtení“. Sem tam nějaká snaha o změnu barvy hlasu či tónu, sem tam, ale velmi zřídka se dala vypozorovat nějaká emoce a že jich v jednotlivých příbězích bylo. Takže shrnu-li to, beru to jako lepší průměr. Prostě neurazí, ale ani ničím tento titul nenadchne.  Na druhou stranu si říkám: „Co bychom, my posluchači,  za takovou audioknihu dali v 90-tých letech minulého století.“

Co mne ale fakt štvalo, bylo neustálé brkání na nějaký strunný nástroj (nejsem muzikant, nerozumím tomu co to bylo, mě to brnkání připomínalo kytaru). Z počátku byly intervaly delší a říkal jsem si, že by mohlo být brnknutí i dvoudobé. Později se však intervaly zkracovaly, až byly téměř po každé větě a už to audioknize spíše uškodilo, než pomohlo. Doprovodná hudba s dobovým zpěvem na konci a začátku nové povídky byla však vynikající a vyvážila tak tento, pro mne osobně „brnkací“ nešvar.

O čem to celé je:

Jak už bylo naznačeno a i vydavatel to uvádí ve své upoutávce, jedná se o soubor povídek autora prvního románu o Černém hvozdu – Míly Lince – Stín Černého hvozdu. Ten měl ucelený děj, spletitý příběh, který se postupně rozvíjel a gradoval. V těchto mini povídkách děj skončí dříve, než se posluchač seznámí se všemi postavami. Ale musím konstatovat, že to stojí za poslech, alespoň pro toho, kdo miluje české fantasy, jako já.

Závěr:

Zajímavá kniha za rozumné peníze.  Já jsem ovšem čekal obdobu Stínu Černého hvozdu, nebo jeho pokračování. I přes toto mé zklamání (možná jsem upoutávce špatně rozuměl) nelituji toho, že jsem si audioknihu poslechl. Tak jako narátorův přednes, ani kniha ničím neoslní ale ani ničím nepobouří.