Keď nesmelý Bastian Balthazar Bux jedného dňa uteká pred spolužiakmi, ktorí ho šikanujú, rozhodne sa schovať v antikvariáte. V bezpečí za dverami obchodíku ho zaujme kniha s motívom dvoch hadov, ktorí sú vzájomne zahryznutí do svojich chvostov s názvom Nekonečný príbeh. Chlapec nedokáže odolať, a keď je majiteľ kníhkupectva zabraný do telefonického hovoru, zväzok ukradne a uchýli sa s ním do skrýše na pôde školy.

Na stránkach príbehu sa dozvedá o ríši Fantázie, ktorá pomaly upadá do Ničoty. Kým číta o záchrannej misii bojovníka Atrea, uvedomuje si, že sa celé rozprávanie týka i jeho. Aj on sa bude musieť aktívne zapojiť, aby ríša, ktorá ho očarila, a jej vládkyňa, detská cisárovná mohli byť zachránení.

Dokáže sa ale vyrovnať s následkami svojich činov v realite, ktorú stvoril pomocou svojich prianí, a bude vedieť čeliť svojej temnej stránke? Len tak sa totiž bude môcť vrátiť sa späť do sveta, kam patrí…

Audioknihu Nekonečný příběh autora Michaela Endeho pre vydavateľstvo OneHotBook načítal Jan Vlasák. Rozhovor s ním vo vydavateľstve pripravila redaktorka Šárka Nováková. Prinášame ho v pôvodnom znení.

Vnímáte nějaký rozdíl mezi tím, když čtete pro děti a když čtete pro dospělé?
Já vnímám stejně silně vyprávění pro děti jako vyprávění pro dospělé. V tomhle byl úžasný Karel Höger, kterého všichni znají. V něm mám obrovský vzor – ne že bych ho opakoval nebo napodoboval, to by bylo blbé –, ale ten vztah k němu, ta jeho živost, ta jeho schopnost vytvořit atmosféru a propadnout se do příběhu, zajímavě ho uchopit a barvitě vyprávět s pochopením pro dětskou duši, pro takový ten opravdový naivismus, který v každém dítěti je. To mě lákalo a při čtení mě baví.

Nekonečný příběh je přesně o tom propadnutí se do příběhu… Jak se vám líbila knížka jako taková?
Knihu jsem přečetl jedním dechem, a to už jako starej chlap. Mrzí mě, že jsem se s ní nesetkal, když jsme měli malé děti, že bych jim to s chutí četl, že by je to vcuclo. Když jsem se k tomu příběhu ale dostal teď, byl jsem úplně nadšený, bavil mě a mám obrovskou kliku, že jsem jej mohl načítat.

Dokázal byste zprostředkovat, co se vám na Nekonečném příběhu nejvíc líbilo?
Michael Ende je především bravurní spisovatel, řemeslník, který umí úžasným způsobem vyprávět. Příběh má několik rovin – jednu realističtější a druhou pohádkovou, fantazijní. A to, jak se prolínají dva světy – obyčejný svět toho kluka a svět fantazie –, je zázračné, magické, to člověka nenechává chladným. To jsem si užíval.

Když jsem byla malá, byl obrovsky populární film… Ani s tím jste se nesetkal?
O filmu jsem slyšel, ale mně se líbí tahle psaná a vyprávěná forma, kdy se můžete nechat vtáhnout, můžete povolit uzdu fantazii a proběhnout se labyrintem příběhů.

Nekonečný příběh je vlastně kniha pro dě… Hráli jste si s režisérem s hlasy jednotlivých postav?
V audioknize jsou vděčné situace, které si při čtení můžete vychutnat. Já si dopředu nepřipravuju, jak bude mluvit třeba drak Falko, ale když se dostanu do té nálady, tak mě to v tu chvíli prostě musí napadnout. Nijak vědomě to nezkouším. Když sami čtete pohádky dětem, taky nepřemýšlíte, jak budete dělat šprýmy coby kašpárek… Prostě vás najednou něco napadne a už to tak děláte. Nechávám to na momentálním impulsu a nápadu, a když se mi to líbí, tak v tom pokračuju. Abych byl konkrétnější: v Nekonečném příběhu jsou například takoví dva staří skřítci, zapálený vědec a jeho žena. On zkoumá oblast, ze které se nikdo nevrátil – tudíž je strašně horlivý, aby o té oblasti získal nějaké vědomosti. Takže mi z toho vyplynulo, že mluví poněkud křečkovitě…

Co byste vzkázal posluchačům?
Doufám, že se to podařilo. Nekonečný příběh pro mě byl trošku zázrak. Už když jsem načítal audioknihu Muž jménem Ove, byla to pro mě úžasná role, kdy jsem se do příběhu propadl. A tohle je podobně vtahující zážitek, jenže je to navíc pro malé i velké…