Tento půvabný příběh se začal psát právě před 100 lety, v roce 1913. Krajem na pomezí francouzských Alp a Provence procházel mladý poutník, míjel opuštěné vesnice s polorozpadlými domy, kterými se proháněl jen vítr způsobující šílenství, na planinách nerostlo nic, než trsy plané levandule a studny byly vyschlé. Ve chvíli, kdy již nutně potřeboval alespoň trochu vody, zahlédl v dálce pastýře s jeho stádem ovcí.

Jean Giono (1895–1970) francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo zejména vesnickým životem v malebné Provence, odkud pocházel a kde také žil. Hrdiny prvních Gionových knih nebyli lidé, ale příroda: země, řeka, hory. Vyzdvihuje člověka, který žije instinktivně a v souladu s přírodou a jejími zákony. Kromě nejslavnějšího Muže, který sázel stromy u nás také vyšla povídka Hlasy země.

Celá recenzia je k prečítaniu na servery kultura21.cz