Na počiatku vyrástla Skala. Samozrejme, v prenesenom význame. Nič to však nemení na tom, že práve Skála otvorila fenomenálnu trilógiu Petra Maya Lewis.

Ojedinelý a bravúrny príbeh autor rozšíril o pokračovanie s názvom Muž z ostrova Lewis, až sa napokon trilógia uzavrela príbehom Šachové figurky. Ten práve vyšiel ako audiokniha, ktorú opäť načítal herec Jiří Dvořák.

Trilógiu načítal tak excelentne, že samotné Mayove príbehy povýšil na dokonalosť. Pri príležitosti vydania audioknihy Šachové figurky sa s Jiřím Dvořákom vo vydavateľstve OneHotBook porozrpávala Šárka Nováková. Rozhovor prinášame v pôvodnej verzii.

Máte za sebou četbu audioknih trilogie Lewis Petera Maye, který díl se vám líbil nejvíc?
Nemůžu říct, že by se mi nějaký díl líbil méně nebo více. První díl Skála byl pro mě nejpřekvapivější stylem vypravování a příběhem, který je zasazený do netradiční krajiny a tvrdé země – bylo to pro mě zkrátka nové. Ale těšilo mě to jako celek. Výhodou je, že každá z těch audioknih má svůj uzavřený příběh, ale postavy se rozvíjí dál. A docela mě mrzí, že to tím skončilo, protože si myslím, že je tam ještě spousta otevřených cest, které by stály za pokračování. Ale autor se rozhodl, takže to musíme respektovat.

Kam se z vašeho pohledu posunula postava Fina Macleoda?
Finovo trauma je jednou z věcí, které s člověkem jdou celý život ‒ toho se nezbavíte nikdy. Dá se takzvaně nějak uzavřít kapitola, ale co si prožil během té tragédie se synem, to s člověkem zůstane napořád. Líbilo se mi, že to May udržel, aniž by mu dával nějaké laciné řešení. Ani s tou Marsaili si nepadnou do náruče a neřeknou: Miláčku, začínáme znovu a nic se nestalo. Jsou to dva lidé, kteří si v minulosti vzájemně hodně ubližovali, ale rozhodli se, že ještě jednou zkusí, jestli by spolu mohli být. Takže je v tom stále nějaká naděje. A díky dceři Piskoře získá Fin do života i nějaký další smysl, kromě toho, že cítí vůči Piskořovi jistý dluh. Že má do budoucna nějaký úkol… A bavilo mě, jak přestože nakonec chytí vraha, zůstává mnoho vrstev příběhu otevřených. Že je tam tolik neznámých, které mohou jít různou cestou přes různé křižovatky.

Bylo pro vás načítání dalších pokračování snazší, když už jste znal prostředí i hlavní postavy?
Určitá výhoda to je, protože člověk stihne za ty dva díly chytnout styl vypravování a vedení příběhu i jazyka. Bylo to snadnější, protože jsem věděl, do čeho jdu. I když gaelsky tedy rozhodně pořád neumím. Ale mám dalšího oblíbeného autora a tím je Peter May. Baví mě, že to nejsou přímočaré detektivky, ale něco mezi krimi a psychologickým románem – ta jeho sonda do charakterů je úžasná. Jsem zvědavý na tu čínskou detektivku, kterou si také poslechnu v audiu, abych zjistil, jak autorovi půjde jiný druh vyprávění, než takto ponurého a temného.

Posloucháte audioknihy?
Občas nestíhám poslouchat ani ty svoje. Ale slyšel jsem třeba Žítkovské bohyně nebo Národní třídu s Hynkem Čermákem a mám nachystané i nějaké další… Mám rád i rozhlasové hry. Nejčastěji je poslouchám, když jsem ve vaně, nebo před spaním.

Měl byste chuť načíst i nějakou další audioknihu od Petera Maye?
To nezáleží tak docela na mně, spíš na vydavatelství OneHotBook, ale když to přijde, tak bych se tomuhle autorovi nebránil. Líbí se mi, jak vede příběh, postavy, i ta drsná krajina a drsné charaktery.

Jak se na čtení audioknih připravujete?
Na to, abych si dělal značky do textu je to příliš rozsáhlá práce. To jde, když se jedná o nějaký televizní komentář, nebo povídku do rádia. Vždycky si to samozřejmě předtím přečtu, abych věděl, o co jde – a pak to jedu z jedné vody na čisto.

Jak se vám oddělují jednotlivé linie, které se odehrávají v různých dobách a různými vypravěči?
Tady mi to nepřišlo tak výrazné jako třeba v předchozím Muži z ostrova Lewis, kde bylo nutné herecky odlišit toho staříka stiženého demencí – to mě dost bavilo. V Šachových figurkách šlo spíš o zprostředkování jistého klukovského nadšení. Snad všichni zakládali v jistém věku nějakou kapelu…

Taky jste zakládal kapelu?
No, tak kapelu… prostě kluci s kytarama na základce. Skládali jsme písničky pro holky a jmenovali jsme se, tuším, Remorse, ale už vůbec nevím proč.

A šachy hrajete?
Kdysi dávno jsem hrával šachy s tátou. Ale teď už moc nemám s kým hrát, takže už je to dlouho, co jsem šachové figurky naposledy držel v ruce. Přitom jsem to měl opravdu rád. Teď hraju maximálně dámu s dcerou, když je čas.

Máte nějakou oblíbenou knihu, kterou byste rád načetl do podoby audioknihy?
Mám takovou jednu věc, ale ani nevím, jestli už to není natočené, nebo jestli by k tomu vůbec byly práva. Velký cirkus od Pierra Clostermanna o francouzském pilotovi RAF, který létal na Spitfiru a pak na Tempestu. Protože k letadlům mám docela blízko – ne že bych létal, ale od dětství to miluju – a to je knížka, která mi z té doby utkvěla nejvíc.

Jak vnímáte rozdíl mezi prací na audioknize, na filmu nebo na divadle?
Čtení je prostě jiná disciplína. Všechno se musí vyjádřit slovy, protože na vás není vidět. Na divadle nebo ve filmu se dá spousta věcí zahrát, aniž byste to řekli. A o to je ten projev ne nutně těžší, ale odlišnější. Musíte hlasem pracovat s intonacemi a důrazem a stavbou české věty tak, aby to bylo nějakým způsobem barevné, aby to lidi vydrželi poslouchat. Natáhnout je na sebe a na to vyprávění tak, jako když dětem povídáte pohádku Při tom musíte holt dělat dědečka Hříbečka a pak tu čarodějnici. V tom to je zkrátka jiné.

TRILÓGIA LEWIS SPISOVATEĽA PETRA MAYA

Jiří Dvořák (1967)
Po studiích na Jamu získal angažmá v Městském divadle v Brně, od roku 1999 působí v pražském Divadle na Vinohradech. Na jevišti úspěšně ztvárnil spoustu dramatických postav od Shakespearova Macbetha i Jindřicha IV., Šmerala v Adině až po šarmantního Arthura Goringa ve Wildeově Ideálním manželovi. Televizní a filmoví diváci jej znají ze snímků Vůně vanilky, Anděl páně, Operace Silver A, Zemský ráj to napohled či Příběh kmotra a ze seriálů jako Pojišťovna štěstí, Světla pasáže, nebo Sanitka 2. Pro vydavatelství OneHotBook se zhostil četby audioknih Skála (2013) a Muž z ostrova Lewis (oceněné jako Nejlepší četba cenou Audiokniha roku 2014) a Šachové figurky (2015), coby Vikomt Valmont účinkuje i v dramatizované četbě románu Nebezpečné známosti (2014).