Krutý sever zabývali drsní bohovia, ktorí neváhali stvoriť svet z mŕtveho obra – z jeho mäsa sa stala hlina, z kostí vznikli hory, krv a pot sa premenili v more. Patrí medzi nich mocný Ódin so svojimi dvoma havranmi, priamy a dobromyseľný hromovládca Tór, ľstivý Loki a mnoho ďalších, ktorí obývajú svety stromu Yggdrasil a očakávajú neúprosne sa blížiace ragnarök, teda súdny deň.

Vo vydavateľstve OneHotBook nedávno vyšla audiokniha Severská mytologie. Načítal ju Pavel Soukup a vo vydavateľstve sa s ním nielen o jej vzniku, či severských bohoch porozprávala redaktorka Šárka Nováková. Rozhovor prinášame v pôvodnej verzii.

Jak na vás severská mytologie zapůsobila?
Nedávno jsem se prošel po norských horách, když jsem doprovázel šedesátikilometrový závod na běžkách, a uvědomil jsem si, co to je za nádhernou pustinu. Zároveň jsem pochopil, že v jejich mytologii musejí existovat obři, aby se všechno vysvětlilo. Podmínky na severu jsou tak nehostinné, že lidé, kteří tam žili, museli mít chtě nechtě obrovitou představu síly, která to ovládá. Když se podíváme na noční oblohu, většina z nás oněmí, protože si uvědomíme, co to je za obrovskou tíži neznámého, protože vesmír je – aspoň pro mě – nepochopitelný. Když jsem se dozvěděl, co znamená sub specie aeternitatis (z pohledu věčnosti), uvědomil jsem si, že všechno pozemské je malicherné.

Znal jste nějaké severské mýty?
Trošičku, při studiích jsem se totiž vždycky zajímal o počátky věcí – mám doma korán, několik biblí a veškeré mytologie, které existují, včetně té severské. Shodou okolností – a to je náhoda – jsem se po tom, co jsem načetl tuhle audioknihu, setkal se severskými mýty hned několikrát, asi ve třech dokumentech, při různých příležitostech. Takže Ódina, otce všeho, znám už teď dokonale, je jako můj táta (směje se), pak mám rád Thóra s kladivem a nejvíc na mě působí Loki, což je velmi vtipný hybatel, ale zaslouží si samozřejmě trest, protože jeho sebejistota je přehnaná. Takhle by se mohlo říkat lidem, kteří jsou přehnaně sebevědomí. Pak mě zaujala Hel, bohyně podsvětí, která má napůl shnilý obličej a napůl celý. To mi připadá bezvadné dohororu a určitě o tom musím říct svému synovi, který se o horory výsostně zajímá.

Překvapilo vás při čtení něco?
Já to beru tak, že se rád něco přiučím, že se přimknu k učiteli a poslouchám, jak na severu žijí, z čeho vycházejí. Byla to pro mě tedy vítaná příležitost se něco dozvědět a trochu si zahrát na obry a bohy. Ovšem všiml jsem si, že se tam vůbec nebaví o lidech, že to je Olymp na druhou. O lidi se tam nikdo nestará, a když se řežou, tak se řežou bohové mezi sebou.

Vnímal jste nějak vklad mistra fantastiky Neila Gaimana? Znal jste ho předtím?
To jsem nebyl schopný odhadnout, protože neznám tu prapůvodní mytologii.

Měl jste se potíže s výslovností cizích slov?
Severské jazyky jsou pro mě čitelné, v tom smyslu, že se v podstatě čtou, jak se píšou, až na přehlásky. To mi nedělá problémy, mně dělá problémy spíš americká angličtina – jednak se to jinak píše a jinak vyslovuje, a pak to zní, jako když zpívaj, kňouraj, mňoukaj… To už dávám přednost němčině, která je čistší.

Co pro vás bylo při četbě nejtěžší?
Žádné těžkosti jsem nezaznamenal. Mě to bavilo, a jakmile mě něco baví, tak mi to jde i od ruky.

Máte pocit, že po přečtení Severské mytologie rozumíte lépe severské nátuře?
Myslím si, že ano. I při tom běžkařském závodě v Norsku jsem si všiml, že Seveřani jsou schopní skoro 60 kilometrů od cíle stanovat na sněhu – dostanou se tam na lyžích, všechno si vezou s sebou na zádech a pozoruhodné je, že si s sebou vezou i dřevo na oheň, protože široko daleko nejsou žádné stromy – a vychutnají si čistotu norského prostředí. Na jedné straně je to v jistém smyslu jejich problém, že se usadili zrovna na tak drsném místě a sužují klimatické podmínky, ale na druhé straně jsou taky odměňováni ropou a sopečnou činností. Příroda to tak sympaticky vyvažuje.

Jaký mýtus nebo jeho část vás nejvíce zaujala?
Zaujala mě smrt Lokiho, která je mimořádně krutá – svázat někoho střevy svých dětí mi přijde drsně kreativní. Zajímavé také je, že tam pořád vaří pivo, to nejlahodnější pivo, po jehož požití získáte takové básnické opojení, že jste schopní tvořit, stane se z vás umělec, básník – nicméně je otázkou, jak kvalitní verše pak vyplodíte. V těch mýtech taky pořád jako pominutí závodí, posilují a snaží se vyhrát jeden nad druhým. A při jednom takovém závodě, kdo toho víc vypije z rohu hojnosti, způsobí bohové i příliv a odliv. Není divu, že Norové v podstatě vymysleli zimní olympiádu, protože byli tak bezkonkurenční, že si řekli, proč by nemohli vyhrávat zlaté medaile v něčem, v čem jsou dobří.

Komu byste tuhle audioknihu doporučil?
V první řadě bych ji doporučil studentům a pak všem, kteří zůstávají studenty celý život, kteří mají zájem se poučit, přiučit nebo si připomenout, co zapomněli. V mém případě už je to hodně let, kdy jsem o severské mytologii četl poprvé. Zapomněl jsem to a teď jsem se k tomu vrátil, jako kdybych objevil ztracený pramen. Doporučil bych ji tedy všem, kdo mají zájem o poznání a jsou zvědaví. A ještě těm, kdo jsou trochu básnicky založení, aby našli svou soukromou recepturu na vaření piva a všechno ho vypili. A ještě žroutům, gurmánům a gastronomickým narkomanům, kteří musejí pořád něco jíst, protože tam se žerou celí volové, obři si zvířata házejí rovnou do krku.

Při jaké příležitosti by bylo vhodné si audioknihu poslechnout?
Když prší a je zima, na nebi je šedivá deka a za oknem je chladno. A aby posluchač neměl žádné starosti, protože starostí a problémů se z té mytologie na vás pohrne až až. Aby to posluchače úplně nezavalilo a nezničilo, měl by si nechat lehkou duši, volnou, a se zvědavostí naslouchat.