Ako najlepšie zoznámiť nastupujúcu generáciu s dielom najznámejšieho dramatika alebo ako si jeho hry zaujímavo pripomenúť? Túto otázku si položila výtvarníčka a spisovateľka Renáta Fučíková a výsledkom sa stal súbor prepísaných dvanástich hier, obohatených o okolnosti ich vzniku, aj o preklad pôvodných veršov, ktorý teraz vychádza ako audiokniha Shakespeare v podaní siedmich interpretov.

Rozprávačom Shakespearových príbehov sa stal Martin Stránský, historický a kultúrny kontext približuje Milena Steinmasslová, úryvky divadelných hier interpretujú Igor Bareš, Jana Stryková, Veronika Khek Kubařová a Michal Balcar. Sprievodného slova sa ujala sama režisérka Jitka Škápíková.

Sprievodca dielom geniálneho renesančného dramatika predstavuje dvanásť jeho divadelných hier (Skrotenie zlej ženy, Romeo a Júlia, Sen čarovné noci, Benátsky kupec, Veľa kriku pre nič, Ako sa vám páči, Hamlet, princ dánsky, Večer trojkráľový, Othello, benátsky černoch, Macbeth , Kráľ Lear, Búrka) v chronologickom poradí, ale približuje aj ich inšpiračné zdroje, kultúrne pozadie a okolnosti ich vzniku.

Každá z hier je doplnená vstupmi venovanými dejinnému kontextu a vonkajším prejavom doby – renesančnej móde, architektúre, talianskej literatúre, cestám Angličanov na juh, vzťahu starého kontinentu ku kolóniám… Poslucháči sa tak zoznámia nielen s príbehmi kľúčovými pre európske kultúrne povedomie, ale aj s najrôznejšími zaujímavosťami, ktoré ich vznik sprevádzali.

Audiokniha Shakespeare vychádza ako mp3 CD, sedem a pol hodinovú nahrávku si však zaobstaráte i v digitálnej forme, za najlepšiu cenu v obchode spoločnosti Audiolibrix.

V pôvodnej verzii zároveň prinášame rozhovor s režisérkou Jitkou Škápikovou a hercami Martinom Stránským a Milenou Stejmasslovou, ktorý priamo vo vydavateľstve OneHotBook, ktoré audioknihu vydalo, pripravila redaktorka Šárka Nováková.

Na co byste se slavného dramatika Williama Shakespeara zeptali, kdyby bylo možné se s ním setkat?

Jitka Škápíková: Zeptala bych se ho, o čem by psal své hry, kdyby žil v naší době.

Martin Stránský: Kdybych měl tu šanci se s ním potkat, tak bych se zeptal, jak je to možné za jeden život napsat tolik krásných věcí.

Milena Steinmasslová: Wille, že jste všechnu tu nádheru opravdu napsal vy?

Jaké bylo režírovat takto specifický text: přepsané Shakespearovy hry, k tomu jejich historický a kulturní kontext a ještě ukázky z překladů původních her?

Jitka Škápíková: Nejtěžší bylo najít interpreta, který bude umět odvyprávět obsahy jednotlivých her tak, aby posluchače zaujaly a byly pro ně srozumitelné. Po dlouhodobé skvělé spolupráci jsme vsadili na Martina Stránského. Chtěli jsme, aby druhý hlas, který bude číst historické souvislosti, patřil ženě. A protože jsem krátce předtím natáčela s Milenou Steinmasslovou Paasilinnův román Stará dáma vaří jed a padly jsme si do oka, bylo jasné, že tohle je text právě pro ni. Pak už bylo potřeba jen všechno pospojovat tak, aby to mělo rytmus a spád. K tomu nám pomohla i hudební složka. Zcela logicky jsme zvolili hudbu renesančních mistrů a požádali jsme o ni kytarového virtuoza Karla Fleischlingera, který se na tento žánr specializuje, a navíc hraje na repliky historických nástrojů, takže výsledek je opravdu věrný.

Jak jste vymýšlela celou koncepci takto složitého textu, tedy jak v audioknize pojmout, kdo bude číst co a jak to dál propojit, aby to společně fungovalo? 

Jitka Škápíková: V každé z dvanácti her jsou dvě ukázky. Prostými počty dojdeme ke čtyřiadvaceti postavám, tedy k obsazení čtyřiadvaceti herců. To by bylo nejen produkčně náročné, ale pro posluchače možná i zbytečně roztříštěné. Víc nás bavila myšlenka najít čtveřici až šestici herců, kteří se budou umět převtělit do několika různých postav. Volili jsme typově naprosto odlišné herce. Mladých, křehčích ženských postav se ujala Veronika Khek Kubařová – nejen proto, že s rolemi Julie, Desdemony i Kordélie má zkušenost z jevištních inscenací. Janu Strykovou jsem před pár lety viděla v rámci Shakespearovských slavností jako Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy, takže volba byla jasná. Janě pak přibyla například Viola, ale i Puk a Lady Macbeth – dost pestrá směsice, že? Univerzální a skvělý Igor Bareš obsáhl paletu rolí od Šajloka přes Malvolia, Claudia, Jaga, Kalibana až po Krále Leara. Nejvíc jsme si lámali hlavu nad tím, kterému herci svěřit role Romea a zároveň Hamleta. Vsadili jsme na mladého a před mikrofonem nepříliš ostříleného Michala Balcara, s nímž jsem se potkala při práci na Myceliu. A musím říct, že jsem byla víc než příjemně překvapená. Jeho střídmé a o to účinnější pojetí slavného monologu Být či nebýt? patří podle mého soudu k nejsilnějším momentům celé nahrávky. A když už jsme měli u mikrofonu jako vypravěče tak skvělé herce, jako je Milena Steinmasslová a Martin Stránský, nedalo nám, abychom je taky nezapojili do hry. A tak si Milena střihla Titánii ve Snu čarovné noci a První čarodějku v Macbethovi a Martin postavy, které taky dobře zná z jeviště: Petruccia ze Zkrocení zlé ženy, Oberona ze Snu noci svatojánské a další.

Zároveň jste se ale části textu ujala i vy sama. Jak postupujete, když režírujete sebe sama?

Jitka Škápíková: Celá kniha začíná úvodním textem autorky, jednotlivé tituly jsou uvedeny jejími krátkými úvahami – právě tenhle text jsem si „urvala“ pro sebe. Chtěla jsem zachovat strukturu knihy, šlo mi o to, aby se tyto pasáže odlišovaly od ostatních a snažila jsem se o věcný tón, jako by je četla sama paní autorka. A jak sama sebe režíruju? Pro tyto případy mám v režii zvukařku, která je na mě velice – no, přísná je slabé slovo! (smích) A hlavně – já sama jsem na sebe krutě přísná. Za mikrofonem mě popadají záchvaty schizofrenie, kdy se půlkou mozku soustředím na to, co čtu, a druhou na to, jak to čtu. Zároveň mě to hrozně baví a vždycky přitom v duchu děkuju za lekce jevištní mluvy, které jsem absolvovala při studiu na JAMU, a za to, že pedagogové nás vedli velmi důsledně.

Co jste se dozvěděla o Shakespearovi a jeho hrách nového, co jste třeba předtím netušila?

Jitka Škápíková: Práce na této audioknize rozhodně nebyla mým prvním setkáním se slavným alžbětinským mistrem. Na vysoké škole jsem musela absolvovat několik zkoušek z předmětu jménem William Shakespeare. Tehdy přednášky vedl můj uctívaný pedagog Antonín Přidal, který se Shakespearovým dílem zabýval dlouho a důsledně a vycházel ze svých vlastních překladů. Pak následovala moje několikaletá a úžasně inspirativní spolupráce s překladatelem Martinem Hilským, který v mé dramaturgii připravoval pro Český rozhlas seriály 154 sonetů WS a také Divadlo svět. Obsahem rozhlasového cyklu Divadlo svět bylo v podstatě něco podobného, o co se pokusila Renáta Fučíková: převyprávění jednotlivých her, propojení s ukázkami a zasazení do historického kontextu. Takže bych mohla říct, že mě v tomto oboru máloco překvapí, ale neřeknu to, protože by to znělo pyšně. A navíc stárnu, a tím pádem zapomínám, takže jsem si s chutí v paměti ledasco osvěžila. Za sebe můžu posluchačům doporučit hlavně historický kontext Shakespearových děl, tam najdou nepřebernou spoustu zajímavostí.

Milena Steinmasslová: Spíše než o hrách jsem se dozvěděla spoustu věcí o historických a kulturních souvislostech a to mě moc bavilo. Hodně mě zaujaly třeba informace o keltských svátcích a dělení roku. Už jako malá jsem milovala přepisy oper a baletů. Myslím, že tento druh literatury má svůj výchovný smysl.

Jakou Shakespearovu hru máte nejraději a proč?

Jitka Škápíková: To je těžká otázka. Nemám ráda Zkrocení zlé ženy. Hlavní zápletka mi jde proti srsti, a navíc jsem se nikdy nedokázala pořádně zorientovat v záplavě mužských postav ve hře. Nemusím ani Mnoho povyku pro nic a trochu se ztrácím ve všech Richardech a Jindřiších. Mám ráda Puka ze Snu čarovné noci – když jsem byla mladá, toužila jsem si ho zahrát na jevišti, ale tento sen zůstal nesplněn. (smích) Baví mě Veselé paničky windsorské, a protože mám ráda tematiku tohoto historického období, patří k mým oblíbeným hrám i Antonius a Kleopatra. Zajímají mě také moderní výklady Shakespearových tragédií, zejména Kupce benátského. Ale obecně se dá říct, že na Shakespeara ráda zajdu kdykoli a na cokoli.

Jako herci aktivně činní na divadelních prknech jste hráli i v nejedné Shakespearově hře… Na jakou máte nejsilnější vzpomínky?

Martin Stránský: Vzpomínek i her byla spousta. Macbeth, Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Král Lear, Richard III., třikrát jsem hrál v Othellovi – postupně různé role: Jaga, Cassia i Lodovica. Shakespeara jsem ale hrál nejvíc v překladu pana profesora Martina Hilského.

Milena Steinmasslová: Na Richarda III., v titulní roli s Janem Potměšilem v Divadle v Celetné. Hrála jsem Richardovu rodinu, jeho dva bratry a matku. Nádhera.