Do úlohy štyroch manželiek Ernesta Hemingwaya se v novej audioknihe Paní Hemigwayová prevtelili štyri fantastické herečky: Dana Černá, Jana Stryková, Petra Špalková a Taťjana Medvecká. Vo vydavateľstve OneHotBook, ktoré audioknihu vydalo vznikol tento rozhovor, ktorý prinášame v pôvodnej verzii.

Jak vnímáte postavu „svojí paní Hemingwayové“?
Dana Černá: Po prvním přečtení mi bylo jasné, že nejraději bych dělala Hadley, Ernestovu první ženu. Byla mi z ženského hlediska nejsrozumitelnější. Její láska, dítě, touha za každou cenu udržet rodinu. Jen s tou milenkou bych to asi řešila jinak.
Jana Stryková: Fife jí pak manžela přebrala a to dost nevybíravě, ale také na to záhy hodně doplatila. Fife jsem měla ráda právě proto, že v jejím chování jsou velké rozpory, celý její život provázely velké emocionální zvraty. Sice šla přes mrtvoly, ale Hemingwayovi byla schopna obětovat cokoli. Žila pro něho.
Petra Špalková: Marthu vnímám jako velice silnou ženu, která se Hemingwayovi vyrovnala vnitřní silou i intelektem. Tím mi byla sympatická i snad blízká.
Taťjana Medvecká: Jsem přesvědčena, že vedle tak silné osobnosti, jakou Ernest Hemingway bezesporu byl, by slabá partnerka neobstála. Každá z nich tedy byla silnou osobností, ale Mary jediná se musela potýkat i s tím, že si její muž sám vzal život.

Jak se vám hrálo rozpoložení postavy ve velmi vzdálených časových rovinách ‒ tedy čas jejich sbližování i čas jejich rozchodu?
Dana Černá: Četba audioknihy je úplně něco jiného než vytvářet postavu na jevišti nebo třeba v rozhlasové hře. Tady se po nás dokonce i vyžaduje příliš nehrát. Samozřejmě odlišit přímé řeči, to ano, ale jinak jen srozumitelně a po smyslu přečíst daný text. Já osobně poslouchám audioknihy moc ráda, hlavně v autě, nebo při žehlení.
Jana Stryková: Přiznám se, že takto jsem o tom neuvažovala. K Fife jsem přistupovala intuitivně, nechávala jsem se vést postavou a samozřejmě také paní režisérkou, která mi jednotlivé situace během dlouhých diskusí přibližovala. Myslím, že mnoho žen již mělo tu smůlu, že se s mužskou nevěrou setkaly, takže to byl opravdu inspirativní materiál k debatám!
Petra Špalková: Divadlo vás učí, jak hrát vývoj postavy, že je potřeba na začátku stvořit bytost, kterou v průběhu představení necháte projít proměnou. Film vás zase naučí, jak to všechno dělat chaoticky, na přeskáčku. A pak toho můžete využít při takovéto práci, která mapuje několik let jistého komplikovaného soužití.

Seznámila jste se s příběhy všech čtyř spisovatelových manželek, nebo jen s tím „svým“? Kterou z nich byste hrála, kdyby vám nebyla role svěřena, ale kdybyste si mohla vybrat?
Dana Černá: Knihu jsem četla celou, a když režisérka Jitka Škápíková ještě trochu váhala s přidělením konkrétních rolí, tak jsem si o Mary řekla a byla moje.
Jana Stryková: Jedná se opravdu o úžasně napsanou knihu, kterou jsem si přečetla celou – tedy nejen svůj part, ale příběhy všech čtyř spisovatelových žen. A všem jsem jim rozuměla, přestože mezi nimi byly velké rozdíly, především psychologické. Kdybych si ale mohla vybrat, Fife by určitě zase zvítězila. Co víc si herečka může přát, než mít takhle barevnou postavu? Navíc jsem moc ráda, že jsem se mohla sejít s režisérkou Jitkou Škápíkovou a že jsem se díky audioknize ocitla v úžasné společnosti dalších třech dam, které příběh vyprávějí z pohledu ostatních manželek. Už se těším, až si budu moci vychutnat i jejich herecké výkony.
Petra Špalková: Na četbu celé knihy jsem před a při natáčení čas nenašla, ale protože jsem ji paní režisérce ještě nevrátila, zakleknu k ní v jednom z nastávajících zimních večerů. A pak si pustím tu audioknihu.
Taťjana Medvecká: Vzhledem k tomu, že jsem svůj podíl na četbě románu natáčela ve velkém pracovním vytížení a časové tísni, neměla jsem bohužel možnost seznámit se s osudy předcházejících Hemingwayových manželek. O to víc jsem zvědavá na samotný poslech. Těším se na čtyři silné příběhy, z nichž sice už jeden znám, ale ráda si ho znovu připomenu.