V ospalom mestečku Margrave kdesi v Georgii je za vraždu zatknutý tulák bez dokladov, bez adresy, bez histórie. Jack Reacher je však skúsený vojenský policajt, od detstva vychovávaný armádou, vycvičený k tomu, aby rýchlo myslel a ešte rýchlejšie konal. A svojho brata Joea nezabil.

Po dvoch filmových adaptáciách vstupuje americký hrdina celosvetovo úspešnej série thrillerov Jack Reacher tiež do audioknihy s podtitulom Jatka, ktorá vychádza v podaní Vasila Fridricha. Rozhovor s ním vo vydavateľstve OneHotBook pripravila redaktorka Šárka Nováková. Prinášame ho v pôvodnej verzii.

Jako první audioknihu o Jackovi Reacherovi jste načetl paradoxně 18. díl s podtitulem Nevracej se a teď jste dokončil práci na prvním díle Jatka. Jaké bylo vrátit se na začátek?
Autor nám sice v tom předchozím díle říkal: Nevracej se, ale my jsme ho neposlechli, a vrátili jsme se k prvnímu dílu, což je asi logické. To setkání bylo prima. Jacka Reachera už jsem vlastně znal z té předchozí audioknihy, takže nějakou povědomost o typu hrdiny jsem měl. V audioknize Jatka – neboli v prvním díle celé série – se víc vysvětluje, co je hlavní hrdina zač a jakou má historii, takže posluchač se dozví víc základních informací. Je to ale pořád tentýž Jack Reacher, který řeší věci po svém, tedy razantně a poměrně originálně.

Jak byste Jacka Reachera charakterizoval vy jako hlas jeho příběhů?
Vypadá to, že jde o klasický typ akčního hrdiny, ale jeho životní styl má svoje důvody. Neměl snadné dětství – jeho tatínek byl voják, takže vyrůstal na vojenských základnách a život ho naučil chovat se stroze a drsně – a přesně tímto způsobem řeší všechny problémy. Připadá mi v zásadě sympatický: je to férový chlap, který nelže, což je v dnešní době poměrně výjimečné. Podle mě je to obyčejný mužský, který je nadán určitým talentem a má tendenci či entuziasmus řešit problémy co nejrychleji.

Jackova dobrodružství jsou napsaná s určitým nadhledem. V jakých aspektech příběhu ten humor jako interpret nejvíc vnímáte?
Jsou tam dvě roviny, které do příběhu vnášejí humor – hrdina sám sebe nebere příliš vážně a ironický odstup je přítomen i ve způsobu vyprávění. Obojí tomu dobrodružství hrozně pomáhá, protože kdyby to bylo celé zprostředkované smrtelně vážně, asi by to nefungovalo. Kdyby tam nebyl vtip, všechny ty hrdinské záležitosti by působily směšně. I díky tomu nadhledu má celé vyprávění velké kouzlo.

Oblíbil jste si třeba nějakou oblíbenou hlášku Jacka Reachera?
On má samé dobré hlášky. Moc toho nenamluví, a když něco řekne, tak to stojí za to. Třeba ředitel vydavatelství Martin Pilař si obzvlášť oblíbil větu: „Nejdříve proveďte odvetná opatření.“

Na co se posluchač může těšit?
Je tam mix všeho, co má napínavý příběh mít: zvláštní záhada, krásná žena, drsní záporáci i pár správňáků. Je to především napínavé; zkrátka držíte palce těm správným, aby je ti zlí nepozabíjeli a aby daný zločin vyřešili, a ještě si užíváte přítomný humor. I v těch situacích, které jsou vážnější, mají postavy tendenci je vtipně a sarkasticky glosovat. Zpočátku není evidentní, jaký byl spáchán zločin – prostě se přihodila nějaká nepravost a kolem ní se pak vrší mrtvoly. Navíc se to odehrává na poměrně zvláštním místě. Město Magrave mi trochu připomínalo obec v románu Stepfordské paničky, protože se v něm všechno odehrává na základě jakýchsi umělých pravidel. A tak pomalu rozklíčováváte, proč se vám to nezdá úplně přirozené a postupně se dozvíte, čím to je a na jakých principech město funguje. No a dopadne to… To už si musíte poslechnout.

Jak byste charakterizoval autorův styl?
Je to velice čtivě napsané, nejsou tam žádná nekonečně dlouhá souvětí nebo filozofické úvahy či problematika, kterou by si člověk musel důkladně nastudovat, aby tomu porozuměl. Jsou to prosté věci, ale ten příběh má velkou vnitřní dynamiku. Autor někdy používá úplně kratičké věty, občas i jen hesla. Čte se to velmi dobře, takže doufám, že se to bude i hezky poslouchat.

Co pro vás bylo nejproblematičtější?
Nejproblematičtější bylo, že můj žaludek dělá na mikrofon hluk. Buď mi kručelo v břiše hlady, nebo jsem se najedl a pro změnu vyluzovalo zvuky trávení. To byl tedy aspoň nejpodstatnější zádrhel dneška (směje se). Nejtěžší bylo asi udržet to, co je na tom příběhu nejzábavnější – dávkovat napětí ve správné míře a podpořit to ideálním množstvím ironie, aby to napětí nezabila a aby to pak neznělo jako plané vtipkování. Na to má přísné ucho režisér Michal Bureš, který mě hlídal, a já se to snažil „naládovat“ tak, jak on to považoval za rozumné a dobré.

Jak se vám líbí vyhlídka na to, že se stanete Jackem Reacherem i v dalších dílech série?
Pro mě to je radost.

Poslouchal jste před natáčením téhle audioknihy tu předchozí, už natočenou?
Jen tak kontrolně. Sám se moc poslouchat nemůžu, protože hned slyším chyby. Ale nějaké své audioknihy jsem rozdal jako dárky a lidem se líbily, což mě uklidňuje.

Posloucháte vy sám audioknihy?
Poslouchal jsem skvělého Sběratele, kterého jsem dostal od Jardy Plesla. Audioknihu TO, na které jsem také účinkoval se šesti dalšími herci, mám staženou v telefonu, kousky občas poslouchám, ale nejsem nastavený na to, abych si TO pouštěl po dvanácti minutách v metru, potřebuju si to poslechnout v delších plochách, aby to dávalo smysl.